4 věci, které byste měli vědět o bankovní úschově

Bankovní úschova patří mezi základní a doporučované možnosti, jak vnést do předání peněz za nemovitost potřebný klid. Jako služba zastává roli pomyslného prostředníka, který se postará o finanční prostředky, než obě strany splní podmínky prodeje či koupě.

Připravil jsem článek, ve kterém najdete vše, co by vás o uložení financí v bance mělo zajímat – ať už jste prodávající, nebo kupující.

1. Proč úschovu vůbec využít?

Odpověď na položenou otázkou je úplně jednoduchá: protože brání vzniku nepříjemností a dává jistotu, že částka doputuje tam, kam má. Takzvaný schovatel (v tomto případě tedy banka) zaručuje předání peněz až po převodu vlastnického práva (nebo za jiných smluvně domluvených okolností).

Takže se aktuální vlastník nemusí bát, že by nemovitost přepsal a ve finále za ni neviděl ani korunu. A s větší pohodou může samozřejmě počítat i protistrana, kupec, který díky oficiálnímu uložení peněz získá jistotu, že za byt nebo dům zaplatí a stane se opravdu jeho majitelem.

2. Nejbezpečnější varianta s menším rizikem

V jednom z minulých článků jsem už přibližoval podstatu notářské úschovy, kterou na rozdíl od tohoto typu upravuje zákon. Banka si sice pravidla a ceny za poskytnutí nastavuje sama, ale zato vám dodá větší pocit bezpečí (a to i v porovnání s dalšími způsoby uložení hotovosti).

Její činnost podléhá regulaci ČNB a hlavně má složitější schvalovací procesy. To znamená, že žádost o výplatu peněz z úschovy obvykle prochází rukama většího počtu lidí. A tím se i významně snižuje riziko, že by se vaše peníze staly součástí plánu o zpronevěře.

3. Standardní produkt s vlastním sazebníkem

Pokud se rozhodnete bankovní úschovu využít, většina velkých společností ji zahrnuje do svého běžného portfolia služeb, zpravidla navázaných na hypoteční úvěry. Není výjimkou, když banka uložení přímo vyžaduje v podmínkách poskytnutí půjčky na financování koupě nemovitosti.

Nabídka jednotlivých společností se liší jak cenou, tak mnohdy i názvem produktu. Uložení můžete hledat pod názvy jako „vázaný účet“, „jistotní účet“, „správa kupní ceny“ a podobně. Co se týče poplatků, obecně se jejich výše pohybuje okolo 0,2 % z předmětné sumy. Někde mají určené minimální a maximální hranice, jinde postupují individuálně podle složitosti případu.

Příklad: v úschově budete mít částku 3 miliony. Poplatek za službu činí 0,2 %. Jednoduchým výpočtem s procenty zjistíte, že vás bude stát 6 tisíc korun.

4. V něčem lepší, v něčem horší aneb výhody a nevýhody

A teď už jen jasně a stručně ke kladům a záporům bankovní úschovy. Podle následujícího přehledu snadněji rozhodnete, proč jí dát (nebo nedat) přednost mezi ostatními druhy.

Výhody

• Nejbezpečnější možnost – ano, je to tak. V porovnání s dalšími způsoby (u realitní kanceláře, advokáta nebo notáře), banka vede v otázce bezpečnosti. Jestli se navíc obrátíte na velkou a prestižní společnost, pak „není o čem“. Riziko, že by s penězi někdo zmizel, se rovná nule.
• Dobrá varianta pro případ neshod – banka figuruje jako „neutrální půda“, když strany nedokážou najít jiného kandidáta, na kterém by se shodli.

Nevýhody

• Nepružnost smlouvy – banky mají vzorové postupy, kterých se drží. Málokdy se tak umí přizpůsobit speciálním požadavkům. A když už na změnu (byť nepatrnou) přistoupí, nechají si ji také „hezky“ zaplatit.
• Produkt většinou dostupný jen pro klienty – proces uložení finančních prostředků je poměrně náročný, a i z toho důvodu ho banky obvykle nabízejí jen svým „hypotečním zákazníkům“.